Závislost je zdravotní problém, který se obvykle objevuje jako výsledek procesu, jenž může v čase probíhat více či méně rychle. Závislost se zpravidla rozvíjí postupně, řetězením různých typů užívání, a ne tolik náhle.
Příručky psychopatologie a medicíny ji klasifikují jako onemocnění, i když nejde pouze o postižení těla či mozku, ale má také psychologické a sociální příčiny a důsledky. Proto říkáme, že jde o biopsychosociální postižení:
1. Biologická
Za prvé, závislost na nikotinu a užívání tabáku či jiných produktů, které jej obsahují, je problém, který zasahuje tělo a biologickou oblast, protože má závažné důsledky pro zdraví organismu. Například zvyšuje náchylnost k respiračním onemocněním, kardiovaskulárním nemocem, nádorovým onemocněním a mnoha dalším.
Také je závislost udržována a posilována prostřednictvím takzvaného systému odměny. Tato struktura se nachází ve vašem mozku a má na starosti uvolňování neurotransmiteru dopaminu, abyste ve svém okolí vyhledávali podněty a odměny, které vám pomáhají přežít. Tento systém tak slouží k nasměrování hledání na nalezení a shromažďování potravy nebo k udržování sexuálních vztahů.
V evoluci druhu bylo shromažďování zdrojů, i když nebyly v daném okamžiku nezbytné, velmi cennou strategií, protože bylo nutné předvídat dny či období nedostatku potravy.
Když se rozvine závislost na tabáku, tato struktura se změní, protože vyžaduje, abyste ji odměňovali nikotinem. Tímto způsobem vás vede k tomu, abyste vyhledávali stále více látky, za předpokladu, že když nashromáždíte něco cenného, jako by mohla být potrava, budete mít vyšší šanci přežít. Závislost však tento mechanismus naruší a ten se začne aktivovat tak, abyste nikotin užívali a hromadili ve svém těle.
2. Psychologická
Za druhé, závislost má psychologické kořeny a důsledky. Mnoho lidí popisuje, že pociťují svou potřebu užívání ne ani tak jako fyzickou, ale jako mentální, protože si všímají, že když nemají přístup k cigaretě (dlouhé cesty, období nemoci, hospitalizace), necítí takovou potřebu kouřit, ale když se tato možnost stane dostupnější, chuť se náhle probudí.
Kouření je tedy také psychologickou zkušeností a stojí na asociaci podnětů (v letadle může být chuť menší; na terase větší), ale také na složitějších aspektech, jako je identita člověka: být otevřený, zajímavý, dospělý, přitažlivý, intelektuální, odvážný atd., nebo na potřebách spojených s užíváním: odpočinek, odpojení, odměna, vzpoura, odlišení se, navázání kontaktu s druhými lidmi atd.
Je velmi prospěšné, abyste si uvědomovali psychologické souvislosti závislosti na nikotinu, protože vás to staví do role aktivní součásti změny, umožňuje vám ptát se, jakým konkrétním způsobem se se situací vyrovnáte, a cítit, že máte kontrolu nad svým životem.
Pokud ji budete vnímat pouze jako fyzické onemocnění, můžete mít tendenci čelit procesu změny jen jako pasivní pacient. I když se to začíná měnit, onemocnění těla jsou často léčena bez větší potřeby zapojení pacientů: dostanou léky nebo podstoupí zákrok, ale o léčbě nerozhodují ani ji nenavrhují.
Pokud se přijme, že kouření má také subjektivní základ, tedy jedinečný způsob, jakým si je každý vytvořil a rozvíjel, a psychologické aspekty, které jej provázejí, bude možné vést proces zotavení také s využitím osobních zdrojů, získávat sebepoznání a sebeúčinnost. Tento osobní proces vám může pomoci, abyste si sami odpověděli, proč, kdy a jakým způsobem začnete s abstinencí.
V tomto smyslu je důležité, abyste dokázali sami před sebou uznat obtíže s nikotinem a z toho vyplývající zdravotní problém, a zároveň abyste si dokázali vytvořit vlastní motivaci (ne pouze motivaci rodiny nebo lékařů) přestat. Zároveň jsou pochybnosti, chvíle slabosti či ambivalence v průběhu procesu normální a jsou dovolené.
3. Sociální
Nakonec je kouření také sociálním problémem: jde o společensky přijímané chování, propagované v reklamě, na sítích, ve filmu a dalších veřejných prostorech, a dokonce můžete mít pocit, že vám přináší dobrou pověst, pocit sounáležitosti se skupinou kuřáků, a navíc jde o snadno dostupnou látku.
Kouření je sociální epidemií, protože ne ve všech kulturách a ne ve všech historických obdobích se kouřilo stejně. Stejně jako existují oblasti světa, kde se spotřeba snižuje, jsou i jiné, kde roste, a to se nevysvětluje tím, že by mnoho lidí náhodou začalo nebo přestalo kouřit současně, ale tím, že jde o sociální dynamiku.
I když společenské přijetí kouření může přispívat k udržování užívání, abstinence může být také sociální zkušeností, v níž získáte podporu a vnější posílení prostřednictvím sítě, která vás bude doprovázet a držet.
Proto doporučujeme zapojit okolí, aby se závislost na nikotinu stala sdílenou obtíží a abstinence společným závazkem. Sdílené problémy se řeší dříve než problémy skryté nebo tajné. Později navrhneme, v jaké fázi procesu můžete zapojit lidi kolem sebe.